Aktualizace 24. května 2018: Zeměměřický úřad se k rozsudku postavil vyhýbavě, k činnosti ho tak musel donutit ČÚZK, který mu nařídil ve věci opětovně rozhodnout. ZÚ si pak za poskytnutí DMR 5G pro “pouze pro interní potřeby žadatele” naúčtoval bez dvou tisíc tři miliony korun (2 998 037,-). Věc má tedy opět na stole ČÚZK, který částku buďto sníží, nebo ji ZÚ půjde obhajovat k soudu.
Městský soud v Praze aktuálním rozsudkem nařídil Zeměměřickému úřadu, aby přehodnotil, za jakých podmínek poskytuje svá data. Co přesně to znamená?
Jedno varování na úvod: nejsem právník, a i když jsem tenhle spor vedl od první žádosti přes dvoje odvolání a žalobu, jistě jsem nemusel pochopit všechno správně (což se děje i právníkům, právo je dost ošemetná záležitost).
Jádrem sporu byla má žádost z roku 2015. Chtěl jsem po Zeměměřickém úřadu, aby mi poskytl celou datovou sadu digitálního modelu reliéfu 5. generace (DMR 5G), a to v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím.
Proč tahle byrokratická cesta, když je model k zakoupení na geoportálu ČÚZK? Protože za něj úřad chce skoro 3 miliony korun (za celou ČR) a podle mého názoru si takové peníze účtovat nemůže.
Zeměměřický a následně i nadřízený katastrální úřad ve shodě tvrdily, že informační zákon použít nemůžu, jelikož model není „informace,“ nýbrž „produkt“.
A tady oba úřady u soudu narazily: podle 9. senátu soudkyně Karly Cháberové DMR 5G informací je a ZÚ proto musí mou žádost opět vyřídit, a tentokrát postupovat podle informačního zákona. A pokud za DMR 5G bude chtít nějaké peníze, musí se držet v rámci zákonných podmínek.
V tomto konkrétním případě podmínky pro poplatek stanoví ust. § 11c odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb. Paragraf ve zkratce říká, že úřad opravu může nějaké peníze chtít, ale maximálně „[…] ve výši, která nepřesáhne minimální výši nezbytnou k zajištění potřebné kvality a zpřístupňování prostorových dat […]“.
To záleží na tom, jak se k věci úřad postaví a jak si onu „minimální výši nezbytnou“ bude vykládat. Já osobně jsem toho názoru, že úřad může podle zákona chtít zaplatit náklady, které s poskytnutím dat bude mít (výdej z datového skladu, vypálení na DVD…), řádově tedy stovky, možná malé tisíce korun.
Dovedu si i představit, že se do zákonné definice vejde i nějaký příspěvek na provoz geoportálu, jeho provoz totiž bude nezbytný „k zajištění potřebné kvality a zpřístupňování prostorových dat“.
Naopak si nedovedu představit, že ZÚ bude žadatelům z řad veřejnosti přeúčtovávat náklady na pořízení datové sady. Důvodů je několik:
Data už jsme zaplatili: Ano, my všichni. Konkrétně u DMR 5G, které vznikal v rámci spolupráce s ministerstvem obrany, které dodalo letadlo a piloty. Náklady byly dle ZÚ skoro 100 milionů korun, a vše platil státní rozpočet. Platby za data tedy nejsou nezbytné, jak stanoví zákon. DMR 5G by totiž vznikl i bez nich.
Platba za data je diskriminační: A teď nemluvím o tom, že někdo má peněz víc, a někdo míň 😉 Jde mi o situaci, kdy státní správa má podklady od ZÚ zadarmo, firmy si jejich nákup mohou odečíst z daní a vysoké školy je zase mohou nakupovat z grantů (což je opět státní rozpočet). Jediný, kdo tedy musí při pořízení dat ZÚ sáhnou do vlastní kapsy, je občan – nepodnikatel, který ta data chce třeba jen na hraní.
Vybírat peníze za data se nevyplatí: Zní to jako hloupost, ale když jsem počítal, kolik v roce 2014 ZÚ prodejem dat vydělal státnímu rozpočtu (tedy kolik inkasoval od soukromých firem a jednotlivců, ne od jiných úřadů), šlo asi o 2,3 milionu korun. Náklady na provoz příslušného obchodního oddělení pak byly přibližně o 400 tisíc vyšší.
Naopak na „rozdávání“ dat stát vydělá: U soudu zazněl argument, že zveřejněním dat by k nim zadarmo přišly firmy, které by „na nich vydělávaly,“ což je na ZÚ překvapivě častý argument, proč datové sady nezveřejňovat. Je to paradoxní, protože úřad je stoprocentně financovaný z daní, jejichž výše se odvíjí právě od toho, kolik firmy a občané vydělají. Proto by stát měl byznys podporovat, ne ho dusit.
Do dvou týdnů by měl ZÚ opět rozhodnout, tentokrát s ohledem na názor soudu. Pak tedy uvidíme, zda budou data (zde konkrétně DMR 5G, ale dle mého názoru má rozsudek dopad na prakticky všechny datové sady v držení ZÚ) dostupnější, anebo zda bude nutné svést další soudní spor, tentokrát o stanovení konkrétní výše platby. V druhém případě to může trvat zase pár let.
Na okraj, soud se vyjadřoval i k argument ZÚ, že zveřejnění není možné s ohledem na autorská práva. Jenže ta podle soudu drží jen stát (zjednodušeně), a proto nejde o překážku zveřejňování. Což v případě zveřejnění dat může být podstatné zejména kvůli začlenění do OSM. Což by, alespoň z mého pohledu, byl ideální cílový stav.
Za GISMentors Jan Cibulka
