V neděli ráno jsem se vrátil domů z akce EOVation City & Climate hackathon, kterou pořádal pražský ESA-BIC spolu s brněnskou IBM. Byl jsem osloven, abych na akci působil jako mentor, rád jsem tuto nabídku přijal. Byl jsem i na prvním hackathonu, který proběhl před půl rokem, a bylo skvělé, že se akce posunula správným směrem jak po organizační, tak po účastnické stránce. Níže můj pohled na celou akci.
Účastnilo se 45 lidí a šlo o docela dost: hlavní cena bylo 100 000,- Kč a i druhé a třetí místo bylo odměněno finačně, hodně lidí a týmů přijelo značně namotivováno ukousnout si co největší koláč z “price money”.
Nakonec se poskládalo 8 týmů – některé na místě, některé ale už přijely připraveny a s jasným plánem, co budou dělat. Akce začala okolo 15:00 v pátek a já měl za úkol během asi 20min prezentace seznámit některé účastníky (ty, kteří to potřebovali) s tématem DPZ, představit zdroje dat a nástroje pro jejich zpracování. Na štěstí se ukázalo, že jenom málo lidí vůbec netuší, o čem je řeč. Mentorů nás bylo asi 10 a většina se zaměřovala na business. Na techniku jsme tam byli tři: já, Tomáš Pour z UPOL v Olomouci a Pavla Jindráková. Já víc do technologií a zpracování, Tomáš zase skvěle znal data, zdroje, postupy, Pavla zase EOVation platformu.
Mentoři udělali povinné kolečko mezi všemi týmy a já pak běhal od týmu k týmu a snažil jsem se pomoct kde o pomoc stáli. Několikrát jsem si uříznul pořádnou ostudu, zamotal jsem se na příklad do souboru v S-JTSK (se starým kódem EPSG:102065) a GeoServeru (GeoServer prostě jenom zahlásil, že soubor nejde otevřít. GDAL v pohodě, QGIS ukázal data, GeoServer nic a hlavně nanapsal nic informativního, nakonec převod na WGS-84 pomohl), bral jsem špatně kanály z Numpy matice pro Rasterio a divil jsem se, proč to, zatraceně, nevrací kloudný obrázek, vihnil jsem na QGIS 3.0, kde to vypadá na nalezenou chybu (ve 2.18 to fungovalo …) a další. Ale občas jsem měl pozitivní zářez, např. když jsem ukázal, co se dá dělat na příkazové řádce s GDALem.
Čas letěl jak splašený jelen a najednou byly 4 hodiny ráno a já už toho měl dost. Protože jsem se už nemohl z bezpečnostích IBM důvodů dostat z kancelářské budovy do hotelu, spal jsem s ostatními na matraci v jedné ze zasedacích místností a v 9 ráno už jsem byl zase nastoupený na další kolo.
Týmy hackovaly dále, připravovaly prezentace a takhle to v podstatě šlo až do večera, kdy v 18 hodin byla prezentace výsledků.
Zde je můj pohled na hodnocení jednotlivých projektů a proč se možná některé z nich neumístily na stupni vítězů a jiné ne. Často nesplnily úplně zadání, neřešily problém pomocí satelitních dat, ale často utíkaly k jiným datovým zdrojům. Dalším velkým problémem bylo, že některé týmy na Hackatonu nenapsaly ani čárku kódu nebo nezpracovávaly satelitní data, ale přišly pouze s teoretickým popisem, business plánem, pár obrázky. Je pravda, že oficiální evaluační kritéria byla hodně businessově orientovaná, ale jet na hackaton a neheckovat? Týmy, které postoupily do užšího výběru, byly hodnoceny z pohledu business plánu, inovací a také podle toho, co dokázaly během 24hodin vytvořit na místě. Samozřejmě velkou (až nepřiměřenou) váhu měla závěrečná prezentace. Osobně, protože jsem mezi týmy chodil a řešil s nimi jejich technické problémy, jsem měl představu, kde začaly, co na místě dokázaly, ale v prezentaci se mohlo hodně věcí “pokazit” nedostatečným zdůrazněním nebo vysvětlením. Proto možná některé týmy, které dokázaly větší technologický vývoj na hackathonu pohořely, protože se jim ho nepodařilo tak dobře prodat. To byl např. tým OctoGEO, kteří opravdu na místě vygenerovali několik nových map, dokázali udělat časovou řadu změn pokrytí Země (landcover) a vizualizovat v mapě, věděli komu to chtějí prodat a za kolik … ale bohužel se jim to nepodařilo dost jasně odprezentovat. U OctoGEO ale víme, že ta data nezůstanou někde v šuplíku, a za pár dní budou k dispozici.
Ze všech týmů mě překvapily hlavně dva tím, co dokázaly a jak na to šli: Vítězný Bio-nexus a druhý tým složený z lidí z World from Space a Ximilaru. Druzí jmenovaní si natrénovali neuronovou síť na satelitní data a opravdu to něco dělalo. Viděl jsem to poprvé, moc se to v praxi nevidí, měl jsem radost, že se jim to podařilo prošlápnout.
První Bio-Nexus nevyhrál proto, že by měl nejlepší analýzu dat z družic, nejlepší apku, mock, plán nebo nejlepší závěrečnou prezentaci. Vyhráli proto, že především splnili zadání – používali satelitní data, snažili se ve svém projektu opravdu řešit problém klimatické změny a adaptace na ni, dokázali vyvinout proces, který možná nebyl vědecky úplně korektní, ale byl “dost dobrý” na to, abych věřil, že to může fungovat ale nejenom to, postavili opravdu funkční prototyp aplikace pro uživatele, stačilo v mapě nakreslit polygon, říct, jestli je to nový park nebo nové parkoviště a hned jste mohli vidět, co to udělá teplotní mapou. Dotáhli nápad přes datovou analýzu až po funkční prototyp a to bylo pro mě nejvíc.
Osobně mě samozřejmě těšilo, když jsem věděl, že na pozadí šlape GRASS GIS. Tým si odcvičil analýzu ručně na desktopech a kód pak převedli na server. PyWPS bohužel nepoužili, ale to už bych asi chtěl moc. Pro mě bylo příjemné vidět, jak po počáteční nedůvěře ke GRASSu si postupně získává jejich respekt, uznání a snad i sympatie.
Do příště je hodně moc, co zlepšovat po stránce organizační (asi bych se přimlouval za speciální kategorii ad-hoc týmů, jiný jídelníček, možnost se vysprchovat, ….), ale bylo to super. Spal jsem asi 5 hodin, ale vůbec toho nelituju. Měl jsem radost, že vznikly 2-3 skvělé nápady. Moc rád bych poděkoval týmu ESA-BIC Praha, IBM Brno a dalším za organizaci, a také za to, že mě k tomu přizvali. Tomášovi Pourovi patří speciální dík, že skočil do vlaku a na poslední chvíli přijel pomoct s mentoringem, sám bych se v tom hodně plácal. A určitě moc děkuju všem, kdo do toho ty dva dny investovali, i když “nic” nevyhráli. Hackathon dělají hackathonem jenom lidi, když nepřijdou, není to ono.
Za GISMentors Jáchym Čepický
